Za komunistů tu byly také, ale rozhodně ne v takovém množství. Po listopadovém „sameťáku“ začaly růst jako houby po dešti, a navíc se začalo konečně o nich dostávat informací. Není snad pohoří, a to i toho nejmenšího, kde by nějaká nebyla. Autor článku se o některých zmíní, aniž na ni vylezl, neb výšky nějak moc nemusí, a přitom rozhledny rád vyhledává. Nahoru se však nehrne, postačí mu, když je viděl zdola. Dá se v podstatě říci, že jsem v jedné z nich i bydlel. Ne úplně přímo v tom zvláštním tubusu, ale v „přilepené“ budově. Bylo to na hoře Tábor, nedaleko Lomnice nad Popelkou. Doporučuji přijet vlakem a vydat se k ní pěšky. Projdete do půli městečka a dáte se vlevo do hor. Já měl to štěstí, že jsem ještě viděl sníh v nedalekých Krkonoších. Já však již stoupal nahoru za horka. Pod horou samotnou můžete volit dvě trasy, tu kratší a do prudkého kopce po ne zrovna dobrém terénu, nebo tu delší, do mírného kopce a po pohodlné asfaltové cestě. Já volil tu kratší, protože jsem chtěl nafotit křížovou cestu. Nahoře je to hezké a rozhledna je naprosto klasická a kamenná. Je tu ještě také velká kaple, v současnosti však uzavřená. Nedaleko kousek odsud směrem dolů je ještě jedna malá rozhlednička. Ta nese název Alainova věž a je to jedna z mála rozhleden, kam jsem vylezl. Zajímavou rozhlednou z hlediska architektury je další skvost, a to rozhledna u vesničky Kobylí. Taková se skutečně vidí jen málokdy a možná, že jde i o světový unikát. Je totiž vystavěná spirálovitě a to tak, abyste na její vrchol mohli vyjet klidně i na kole nebo na invalidním vozíčku. Rozhodně stojí za návštěvu, i když výškou nikterak nevyniká. Zato vzhledem ano. Pokud někdy budete na Moravě u města Hodonín, či Kyjov, v žádném případě neváhejte a tuto rozhlednu navštivte. Uvidíte, že vás rozhodně zaujme a když ne, jste ve vinném kraji. Takže se tu nudit nebudete.