Vy, jako jedinečný člověk

Každý člověk je jedinečný a nenahraditelný v plném slova smyslu. Můžeme říkat, že nahradit někoho je snadné, že práci, kterou vykonává může vykonávat někdo jiný, nebo třeba udržovat si naivní představu, že na chodníku posbírám kolemjdoucí a ti u mě budou s radostí pracovat.

Přesto však opomíjíme důležitý prvek naší společnosti, vlastně její základní kameny, jsme tolik soustředění na všechny ty vznosné cíle a vize, že nevidíme člověka. Každý z nás je jedinečný a přináší do své práce sebe, ať už je práce jakkoli otesaná na minimum, sebe popřít nemůžete. Pokud se pro práci popíráte, nejste na správném místě. A je právě prací manažerů a vyšších řídících pracovníků, aby rozeznali potenciál svých zaměstnanců a zařadili je na takovou pozici, kde budou co nejlépe doplňovat tu složitou skládačku zvanou PODNIK.

Za vším je člověk

Drazí dělníci, státní pracovníci, manažeři zamysleme se nad tím, proč pracujeme, co je pro nás tak důležité, že se stále ženeme do práce.
Je to práce samotná? To se stává zřídkakdy.
Peníze? Peníze jsou kousky papíru, v tomto místě a čase ceněné, avšak celkově zbytečné.
Lidé.Děláme to pro lidi. Od začátku do konce, celé naše životy provází tento jediný úděl. Můžeme pracovat pro vyšší cíle, můžeme dělat něco nepodstatného, ale všechno to je pro lidi. Pracujeme pro sebe a pro ostatní, navzájem si půjčujeme své síly.

Oni, jako jedineční lidé

Manažeři na tohle zapomínají, nevidí člověka v dělníku, nevidí člověka v zákazníku. Jen ty peníze, stále dokola, vyšší zisky, lepší image. Pokud pracujete na vedoucí pozici uvědomte si prosím, že tam jste ne proto, aby z toho měla zisk firma, ale lidé. Protože to je ekonomika. Jen věřící dělají něco pro abstraktno. Všichni ostatní pracují pro lidi. Vydělávají pro svou rodinu nebo pro sebe.
V našem světě se vytvořil zajímavý paradox. Ti co pracují rukama dostávají nejméně a ti co hlavou nejvíce a tak se nastupující generaci hnusí jít pracovat rukama a chce tam vysoko, kam je těžké dosáhnout, protože už je obsazeno.
Pokud je potřeba lidí, kteří pracují rukama a zároveň je vytvořen předpoklad, že je to něco méněcenného, pak se dostáváme do rozhodně zajímavé situace.